Trendy a inovace
Čtení na 3 minuty
IKEA: minimalistický design versus maximální odbyt

Milovaná i nenáviděná, to je IKEA. Zaslouží si status příkladného nadnárodního řetězce? Nebo je to jen další vykořisťovatel přírodních zdrojů oděný do hávu udržitelného přístupu?

Ruku na srdce, kdo doma nemá alespoň jeden produkt ze švédské výspy dostupného designu jménem IKEA? Modrožlutý gigant, který už 28 let vyplňuje české domácnosti nábytkem, doplňky a v neposlední řadě i jídlem, se zdá se natrvalo zabydlel v duších Čechů všech věkových kategorií. 

Do IKEA zkrátka jezdí každý a kdo tvrdí že ne, tak tam jezdí dvakrát tolik. Jen málokdo však dokáže odejít domů pouze s tím, pro co přišel. Nemluvě o tom, zda-li odchází s tím, co doopravdy potřebuje. 

Tento poznatek nás přivedl k myšlence podívat se na zub tomu, jak je na tom největší obchodní řetězec s nábytkem se vztahem k udržitelnosti. Je vůbec možné, aby byl takto monumentální podnik ohleduplný k planetě? Může nadnárodní firma tíhnout k co největšímu obratu a zároveň inspirovat k minimalismu? Pravda je, jak už to tak bývá, složitější

Malý krok pro firmu, velký skok pro lidstvo?

Nejprve si shrňme fakta. Co říká k tématu udržitelnosti samotná firma a její zaměstnanci (mezi něž patří například i Caroline Reid, globální manažerka pro udržitelnost)? A jak doopravdy koná? Vybrali jsme pro Vás to nejzásadnější.

Dle slov jejího mluvčí je základem podnikání v IKEA stylu pět hlavních kritérií, které musí splňovat každý jednotlivý produkt. Mezi ně patří spolu s formou, kvalitou, funkčností a nízkou cenou právě i udržitelnost. Soubor všech těchto aspektů pak sama IKEA nazývá tzv. demokratickým designem.

Když opustíme marketingové mantry, zjistíme, že se na poli udržitelnosti podařilo dosáhnout i nemála hmatatelných úspěchů

Třetina veškeré elektřiny napříč všemi trhy, na kterých IKEA působí, je vyráběna za pomoci vlastních solárních panelů a větrných turbín. Platí zákaz používání PVC, olova a textilních zesvětlovačů ve všech výrobcích. Nastaven je přísný recyklační režim, výsledkem čehož končí na skládkách jen cca 15 % celkového objemu odpadu. 

O čem se bohužel příliš neví je možnost si už několik pomocí online formuláře nechat nacenit použitý nábytek a následně ho IKEA prodat zpět. Za výkupní cenu ho pak prodají dalším zákazníkům. I to je jeden z principů tzv. cirkulární ekonomiky, k níž IKEA v dohledné budoucnosti aspiruje. 

V dubnu letošního roku dále IKEA odstartovala osvětovou kampaň Lepší svět začíná doma. V ní apeluje na rozumné nakládání s potravinami nebo inspiruje ke snížení uhlíkové stopy. Ke stažení je též k dispozici mobilní aplikace s tipy pro ekologičtější chování

 

Nic není tak růžové, jak se zdá

Proč tedy není po všech těchto informacích stále jednoduché jednoznačně nazvat IKEA udržitelnou firmou? 

Prvně je třeba zaměřit se na přírodní zdroje. Je tomu tři roky, co byla IKEA nařčena z neuvážlivého a v konečném důsledku likvidačního přístupu k vytěžování lesů v Rusku. I když je většina prodávaného nábytku vyrobena z dřevotřísky, ve které je pochopitelně podíl dřeva menší než v dřevu masivním, stále se jedná o miliony stromů, které někde budou chybět (IKEA je třetí největší odběratel dřeva na světě).

Zdroj: unsplash.com/@ursuladrake

Nízká cena také nepřichází zadarmo. Z vlastní zkušenosti dozajiste víte, že čím dražší předmět, tím lepší péči mu zpravidla věnujeme. I proto je důležité podívat se na odvrácenou stranu tlaku na co nejnižší výslednou cenu. Pokud zákazníci vnímají zboží jako snadno nahraditelné, ba přímo určené k častému obměňování, stane se například z nábytku namísto investice na desetiletí otázka několika málo let. A konzumerismus vítězí

Apel na udržitelnou stránku ze strany IKEA lze také chápat z jisté části jako reakci na měnící se postoje zákazníků, pro které je tento faktor při rozhodování každým rokem důležitější. Kroky k odpovědnosti k životnímu prostředí tak nemůžeme brát jako čistě nezištnou iniciativu. Zkrátka tak nabízí lidem to, po čem touží.  

 

Jak z toho ven?

Graf podílu jednotlivých složek podnikání IKEA na emisi skleníkových plynů

Najde se spousta věcí, za které lze IKEA pochválit (obnovitelné energie, snižování objemu obalových materiálů, či stále se zdokonalující se systém recyklace). Jádro pudla se však skrývá v samotné podstatně nastaveného modelu podnikání. Ten se však netýká pouze světa nábytku, ale například i módního průmyslu.

Z grafu můžeme vyčíst, že největší prostor pro zlepšení leží ve způsobu, jakým se získávají materiály pro výrobu a právě v chování zákazníků po koupi. To první je čistě v režii firmy, to druhé už je spíše na osobní odpovědnosti každého z nás

IKEA je v takové pozici na trhu, ve které se snadno může stát hybatelem změn směrem k šetrnějšímu nakládání s přírodními zdroji a uvážlivému nakupování, potažmo postupně edukovat a inspirovat zákazníky. Kdyby každý ze 170 milionů zákazníků, kteří každoročně jejich prodejny navštíví, nahradil jedinou 60W žárovku její úspornou variantou,  snížili by se celkové uhlíkové emise o ekvivalent 750 000 aut. IKEA tedy musí přijímat stále nová udržitelná opatření ne navzdory tomu, že je největší na světě, ale právě kvůli tomu

 

OKNO DO HISTORIE

Ingvar Kamprad, jeden z nejslavnějších švédských rodáků, založil firmu IKEA v roce 1943, a to v pouhých 17 letech. Posloužily mu k tomu peníze, jež získal od otce jako dar k úspěšnému dokončení studií. Mnohé překvapí, že bychom v sortimentu zprvu marně hledali nábytek. Byznys, z velké míry vedený skrz poštu, do roku 1948 zákazníkům nabízel například psací potřeby, bižuterii či punčochy. 

Autor: Radim Svačina